Lidi ze širokého okolí zde vědí, že Dobrá Voda je s kostelem Sv. Vintíře poutním místem s tisíciletou tradicí. Žili tu vedle sebe Češi, Němci, Židi. Nebyli to andělé, ale dokázali, že katolický kněz byl přítelem židovského rabína, že Němec zde byl přítelem Čecha. To je odkaz sv. Vintíře - Pokoušet se o království boží už zde na zemi.
Víte, Evropa má ohromné a hluboké kořeny právě v křesťanské tradici. To Evropa jest nositelkou křesťanství po celé naší planetě.
Nevěřím, že by Evropané měli tak krátkou paměť, že by pozapomněli na duchovní odkaz, který nám tu zanechali lidé, kteří tu žili před námi.
K tomuto společnému duchovnímu odkazu našich předků jsem se chtěla svou prací přihlásit. Chtěla jsem také připomenout práci všech těch bezejmenných sklářů, protože sklo a jeho výroba tu má tradici. Chtěla jsem s pomocí ostatních dobrých lidí (Lída Rakušanová, Jiří Jukl (Hartmanice), Miloš Picek (Phare), Česko-německý fond budoucnosti, Ministerstvo pro místní rozvoj, ČEZ, pan Karous, Honza Hlavsa a ostatních) přispět novým oltářem k větší slávě boží a všem poděkovat.
Vladěna TESAŘOVÁ
V případě skleněného oltáře v Dobré Vodě se podařilo sdružit peníze a za významného přispění programu Phare a Fondu česko-německé budoucnosti tak naplnit původní myšlenku díla – přiblížit duchovní a kulturní odkaz minulosti, který má co říci i dnešnímu člověku.
Jiří JUKL, MÚ Hartmanice
Skleněný oltář je jedním z mála případů, kdy prostředky Phare nejdou pouze do infrastruktury, ale jsou využity na kulturní záležitosti, které pozitivně ovlivňují budoucí rozvoj regionu. Originalita a jedinečnost tohoto díla zvýší zejména pro turisty nesmírně zajímavým způsobem atraktivitu tohoto území.
Miloš PICEK, RRA Šumava
Každý boží dům má stálý střed: oltář. Tento stálý střed obdrží nyní také kostel v Dobré Vodě. Také my, Rinchnachští, se těšíme s našimi českými přáteli na dokončení tohoto nového středového bodu kostela, který je zasvěcen sv. Vintíři.
M. SCHALLER, Rinchnach
Šumavské dřevo zapalte a oheň nechte dýchat šumavský vzduch tak dlouho, až se sklovina ze Smržovky roztaví a dobře promíchaný potaš a železo, chrom i uran a něčeho dalšího špetky, jejichž vzájemný poměr určí váhu, barvu i velikost propouštěného světla, nalijte do forem dle paměti a legend, s podzimem nechte vychladnout rovné desky i světce, co k sobě na oltáři svážete pryskyřicí, jakoby opřeni budou, pro jiného zas jakoby drženi kolmou podstatou po vzoru šumavských stromů v barvě jakoby otavské vody, a pít přitom a mýt se musíte v pramínku od Vintíře, je to potom poznat v léčivém průsvitu, kdy oltář je nikoliv známou dřevěnou stěnou před neznámem, ale předělem, co svatě láme světlo tam i zpět, je branou za oltář, kam vcházíme pohledem skrze těla světců z forem češství a němectví a evropanství, který se láme v úhlu hřejivé pokory na konci studeného kostela a u oltáře je tepleji od šumavských buků a domluvy, a ruce té jejich sklářky tam přidaly pár stupňů třením o tváře a šaty i vlasy svatých a naše dívání také, a naší vírou se odpařují kapky potu generací šumavských dřevařů, sklářů, matek i diplomatů a kapky modliteb všech skleněných i našich se z klenby kostela i nebe vrací do našich duší v podobě praskání při hoření, takže zpoza oltáře není jen vidět, ale i slyšet, a jestli vidět je tolik, jak dobře se díváme, slyšet je tolik, jak pokorně mlčíme tady a co vědomí jsme nabrali už na Vintířových stezkách a mostech přes ty kapky v lidech potom praskajících do tepla, na hranách hlazených vodou dobrou nahmátne i nepoučený a nevěřící poučení a víru aniž by se dotýkal, protože takto se lije sklo lidí a takto jsou kropeni jejich svěceným, a teď i svým světlem, ve společném dni společného světa…
JIŘÍ TOMÁŠ BLAŽEK
Realizace skleněného oltáře v kostele sv. Vintíře je dalším příkladem česko-německé vzájemnosti a porozumění. Dobrá Voda se opět stává místem setkávání a uctívání společných tradic, jejichž základ položil právě středověký diplomat sv. Vintíř.